Pro zdravý vývin hříbat a mladých koní je pastevní odchov naprosto nezbytný. Přirozený pohyb na pastvině je zcela zásadní pro růst a vývin kostry i svalů, přispívá ke správnému utváření končetin, hrudníku, hřbetu, zádi. Pastvina, nebo alespoň dostatečný výběh, jsou ale zcela nezbytné i pro dospělé koně. Pro jejich psychickou i fyzickou pohodu. A pro jejich zdraví je pochopitelně je důležité, čím je pastvina osetá.

Správná pastvina?

Velikost prostoru je pro pastevně chované koně velmi důležitá (pozor, pastvina je něco jiného, než výběh). U žírných pastvin se počítá s ½ až 1 ha na jednoho paseného koně. Kromě pastvy potřebují koně i dostatečný prostor k pohybu. Koňské pastviny by neměly být na mělkých půdách, protože kůň spásá travní porost proti skotu na nižší výšku. Pro pastvu koní jsou také vhodné sušší pozemky s dostatečnou půdní vláhou a hustě zapojeným drnem, který by měl odolávat poškozením kopyty. Porosty na půdách, které jsou trvale zamokřené, jsou pro pastvu koní méně vhodné. Jednak to může u hříbat způsobovat nesprávné utváření končetin, a samozřejmě dlouhodobý pobyt v mokru nedělá dobře ani kopytům, ani kůži. V trvale mokrých oblastech je navíc výrazně vyšší výskyt hmyzu, zejména komárů. Pochopitelně mluvíme o situaci, kdy koně z mokré půdy nemají možnost přejít na suchou část pastviny, protože tam zkrátka žádné větší suché místo není. Pokud máte pastvinu mokrou sezónně, tedy zejména na jaře a na podzim, je ideální v těchto částech roku koně přemístit jinam, pokud je to možné. 

Pastevní směsi pro koně

Složení pastevní směsi pro koně je poměrně specifickou záležitostí a vyžaduje zastoupení druhů s vysokým obsahem vlákniny v píci. Kůň je býložravec, na rozdíl od přežvýkavců probíhá v jeho trávicím traktu nejdříve trávení enzymatické a až následně trávení mikrobiální. Pro mikrobiální trávení jsou v slepém střevě a tračníku velmi omezené podmínky především pro deficit lehce stravitelných sacharidů a bílkovin, které jsou z velké části resorbovány již v tenkém střevě. To je také jedna z příčin menší schopnosti využití vlákniny koňmi ve srovnání s přežvýkavci.

Koně dávají přednost porostům trav ve stadiu metání. Leguminózy jako je jetel nebo vojtěška nejsou zpravidla vzhledem k vysokému obsahu bílkovin v píci žádoucí. Původní plemena jako je norik, hafling využívají dobře i extenzívní porosty.  Se zlepšením životních podmínek a úrovní zdravotní péče koní, se rozšířila obezita a s ní spojované zdravotní problémy. Mnozí chovatele již objevili, že kůň dokáže velmi dobře prosperovat jen na pícninové stravě a jádro se stává zbytečnou složkou krmné dávky. Základní složkou výživy je pícnina, ať v sušeném, nebo čerstvém stavu. V její kvalitě, výživné hodnotě a struktuře jsou rozdíly, které pokrývají široké spektrum požadavků koní na pokrytí jejich potřeb v různých kategoriích.

Předcházení nepříznivým následkům z překrmování vyžaduje vysévání pastevních směsí, které odpovídají potřebám koní, ať už se jedná o běžně dostupné čistě travní směsi bez jetelovin nebo pastevní směsi složené z travních druhů, které obsahují nízký podíl fruktanů. Tyto specializované travní směsi se dříve míchaly pouze tzv. „na přání“, ale nyní jsou na trhu běžně dostupné. Zásadním aspektem, který je v dnešní době potřeba respektovat, je také vhodnost použitých travních druhů ve směsi pro výsev ve volné krajině. Např. troskut prstnatý je považován za travní druh s nízkým podílem fruktanů, ale pro výsev do krajiny je z pohledu Agentury ochrany přírody a krajiny značně nevhodný pro svoji tzv. nepůvodnost na našem území. Ostřice nebo zblochan se zase nepěstují na semeno, takže osivo těchto druhů je v podstatě nedostupné, i když je pro výživu koní vhodné.

Ochrana přírody

Požadavky ochrany přírody zamezují zavlékání cizích genotypů rostlin, které nejsou přizpůsobeny daným podmínkám prostředí tolik jako místní typy, nebo dokonce zavlékání zcela nepůvodních druhů či odrůd. Proto by pro výsevy v krajině neměly být používány mezirodové hybridy a dokonce ani kostřava rákosovitá, jejíž používání v travních směsích je v posledních 30 letech velmi rozšířené. Vnesené genotypy se totiž kříží s původními, a mohou tak rozšiřovat regionálně méně vhodné geny a „zřeďovat“ původní genetickou pestrost a odolnost populace. Takové genetické degradaci přírodních populací by se proto používáním místních genotypů mělo zabránit.

S rozvojem ekologického pojetí zemědělství a životního stylu preferujícího domácí suroviny produkované na menších farmách, roste zájem o druhově pestré pícní směsi s marginálním podílem bylin, z nichž některé vynikají vysokým obsahem živin, dieteticky působícími aromatickými látkami, jiné mají vysoký obsah mikroelementů. Tento současný fenomén rozvíjí nejen estetickou složku vnímání barev a vůní, ale také zcela nezanedbatelně zvyšuje biodiverzitu porostu, protože biologická hodnota vysetých travních porostů je pak mnohem větší. Diverzita bylin umožňuje také větší diverzitu živočichů, ať jsou to motýli, hmyz, drobné ptactvo a nebo drobní obratlovci, kteří jsou na ně potravně či jinak vázáni.

Foto: archiv společnosti Equiservis spol. s r. o.